V únoru 2018 jsem učinila životní rozhodnutí jako většina maturantů, odeslala jsem své přihlášky a čekala, co se bude dít dál. V době ústních maturit jsem věděla, že jsem se dostala na všechny školy, na které jsem se hlásila a teď už bylo jen na mně, kam se vydám. Nechtěla jsem zahodit svou šanci, a proto jsem se rozhodla, že půjdu na 1. lékařskou fakultu a pokusím své štěstí.
V červnu jsem se zúčastnila zápisu na univerzitu a pak bylo jen na mně, jak s tím naložím. Na konci prázdnin jsme se dozvěděli, do jaké studijní skupiny budeme patřit. Byla jsem přiřazena do kruhu 1015 společně s mou kamarádkou Luckou, se kterou jsme se potkaly na akci Jednička na zkoušku. Před začátkem školy jsem odjela na seznamovací kurz do Dobronic. Potkala jsem tam Kat, Olí a spolužáky z mojí studijní skupiny.
Všechno bylo fajn. Začala škola a já se ocitla uprostřed něčeho velkého, čemu jsem se musela přizpůsobit a naučit se v tom chodit – jak se lidově říká. Bydlela jsem na koleji Kajetánka, která se nachází v Praze 6 Břevnov. Měla jsem super spolubydlící a okolí bylo krásné.
První přednášky z anatomie, histologie, biofyziky….
Prosinec a přede mnou byla první zkouška s velkým Z. Mezi studenty často označovaná jako „popitevák“. Je to ústní zkouška v rámci předmětu Anatomická pitva, která probíhá dvou-semestrálně. Nakonec jsem zkoušku zvládla a mohla jsem si konečně oddychnout. Vlastně nemohla, byly tu další testy, které jsem musela splnit. Čert to vem, testy z anči skoro každý týden sice vyčerpávali, ale alespoň člověk nevyšel ze cviku 😀
Byly i špatné chvilky, kdy jsem to chtěla hodit za hlavu a odejít. Bylo toho na mě moc. Držela jsem se dlouho, ale pak to na mě dolehlo a řekla jsem si a DOST!
No a pak už jsem u příspěvku z 28. ledna, kdy jsem do světa vypustila své rozhodnutí.
A co bude dál?
Přes měsíc jsem hledala práci. Zjistila jsem, že mi je maturita opravdu k ničemu, když mám nulovou praxi. Nakonec jsem našla práci jako pomocná kuchařka, kterou jsem přijala a od 5. března jsem nastoupila do práce.
Do konce května si budu podávat přihlášku na jinou školu. Rozhodla jsem se vydat směrem farmaceutického průmyslu. Chci nastoupit na obor farmaceutický asistent. Obor je na tři roky a jeho vystudováním se stanu diplomovaným specialistou. Pokud to bude možné, ráda bych se dále rozvíjela a vzdělávala v oboru.
Pokud stojíte před rozhodnutím a bojíte se, jak to ovlivní vás a vaše okolí, tak nemějte strach. Pokud jste rozhodnutí vy a jste vyrovnaní se svým rozhodnutím, tak to přijme i vaše okolí.
Jinak…věřte svým snům.
Mějte se krásně! K.
Josef Turko says:
Ahoj Claire,
Jsem rád, že si se rozhodla podle sebe – tak jak si to cítila a vnímala. Přeci jenom nejdůležitější je, aby byl člověk sám se sebou spokojený a šťastný 😊🖤. Přeji mnoho úspěchů na dalších životních cestách! J.
claire says:
Děkuji! Vážím si toho 🙂
Vlasta says:
Ahoj,
moc díky za tenhle příspěvek. Já teď odcházím z práv a je to trošku náročné na psychiku, vyrovnat se s tím, že na mě část blízkých kouká nechápavě. Ale život jde dál a když budu dělat něco, co mě bude bavit, tak je to přece v pořádku, ne?
claire says:
Jsem ráda, že Ti článek pomohl 🙂 Časem se s tím smíří i okolí, hlavní je, že jsi spokojená ty! Psychika na prvním místě.
monika says:
Ahojky,
moc děkuji za článek, v loňském roce jsem nastoupila na lékařskou fakultu. Byl to můj sen, vždycky jsem chtěla být lékařka. No a uběhl semestr a já zjistila, že to asi není nic pro mě. Škola je úplně jinak postavená než jsem si myslela. Učivo mě nijak moc nebaví a ze všeho jsem strašně ve stresu. Problém je, že moje mamka si myslí, že bych to neměla vzdávat, ale naopak zatnout zuby a jít dál. Já si ale nemyslím, že bych to zvládla (hlavně letní zkoušky z histologie a anatomie…už jen ten první semestr byl pro mě zlo…strašné stresy z testů, zkouškového, zápočty no prostě všechno a ještě do toho covid). Také mě děsí představa, že třeba udělám ten prvák, druhák, třeťák a pak přijde další ročník a já vyletím s tím, že nemám ani titul nic. Ráda bych zkusila jiný obor, který byl má „záchranná možnost“ kdyby mi nevyšla lékařská (jaká ironie). Otázka je…vzdát či nevzdát?
claire says:
Děkuji za komentář🙂 Vše co jsi napsala jsem poznala na vlastní kůži a do toho všeho ještě Covid, určitě, pokud tě obor třeba nebaví a víš, že to nechceš dělat, tak bych se podívala po jiných a vždycky můžeš odejít a studovat to, co tě opravdu baví. Stres není zdravý a okolí to čase pochopí🤗